Je důležité, aby člověk na své stáří myslel nejlépe už před odchodem do důchodu. Aby dbal na své zdraví, fyzickou aktivitu. Aby měl kromě práce i koníčky a udržoval kontakty s dalšími lidmi. To slyšíme ze všech stran – a je to jistě pravda.
Ráda bych se ale pozastavila nad další, neméně důležitou oblastí – nad tím, jak mít ve stáří zajištěnou péči, pokud ji jednou budeme potřebovat.
Při práci se seniory se často setkávám se situacemi, kdy u staršího člověka dojde k náhlé zdravotní příhodě, která ovlivní jeho soběstačnost. Najednou potřebuje pomoc jiné osoby – někdy krátkodobě, jindy trvale. Právě tento okamžik bývá často první chvílí, kdy člověk začne přemýšlet, co dál.
Koluje mezi námi spousta předsudků a komunikačních bariér, které nám nedovolují o stáří či smrti s našimi blízkými otevřeně mluvit. Ale položme si otázku:
- Jakou péči bychom si jednou přáli sami pro sebe?
- Kdo naše přání naplní, když o něm nikomu neřekneme?
Potomci nebo jiné pečující osoby často váhají, nebo dokonce mají strach toto téma otevřít. Mají obavu, aby se svého blízkého nedotkli, aby neměl pocit, že se ho chtějí „zbavit“. A pak nastane situace, kdy je třeba jednat. Stačí pád, zlomený krček… Co teď? Dospělé děti pracují, žádost do žádného domova zatím nikdo nepodal, potřebná péče není zajištěna. Senior zůstává v nemocnici na oddělení následné péče nebo v jiném zařízení, které však není určeno pro dlouhodobý pobyt.
Teprve tehdy se začíná v rodině otevírat téma „co dál“, protože už není zbytí. Hoří. Vzniká tlak na nemocnice, na sociální služby, a především na blízké osoby.
Na základě svých dlouholetých zkušeností bych chtěla doporučit: otevírejme toto téma se svými rodiči nebo dětmi včas. Zastavme se a zkusme se zeptat:
„Co by sis jednou přál/a, kdyby ses o sebe nemohl/a postarat sám/sama…?“
Chtěl/a bys zůstat co nejdéle doma? Chtěl/a bys, abych se o tebe staral/a já, nebo bys dala přednost pečovatelské službě? Uvažoval/a bys o pobytu v domově, kde by ses mohl/a setkávat se svými vrstevníky? Chtěl/s bys nějaký domov navštívit, abys mohl/a sama rozhodnout, kde by se ti líbilo…?
Možností je celá řada. Jsou ale mnohem hůře dosažitelné, pokud o nich začneme přemýšlet až ve chvíli, kdy je potřeba řešit vše ze dne na den. Mít „plán“ a podniknout včas potřebné kroky nám může přinést vnitřní klid, jistotu a vědomí, že jednáme v souladu s vůlí našeho blízkého.
Základní sociální poradenství Vám poskytne každá sociální služba, včetně té naší. Budete-li potřebovat, můžete se na nás obrátit.
Mgr. Tereza Jindrová, ředitelka DPS
